Otázkou, proč je porod tak bolestivou záležitostí, se lidé zabývají po léta. Zdá se, že hlavní roli hraje evoluce. Teoreticky by genetická evoluce měla pracovat v náš prospěch, napomáhat přizpůsobení člověka, aby propagace našeho druhu byla snazší, nikoliv tvrdší. Ovšem u porodu pracuje spíše v náš neprospěch.
Jednak přirozený výběr upřednostňoval děti s velkými hlavami, u kterých se předpokládá vyšší inteligence. To ovšem neodpovídá velikosti pochvy a otvoru, kterým se dítě dostává na svět. Toto úzké dno pánevní je pak důsledkem efektivního bipedalismu, tedy chůze a běhu na dvou nohách, což vyžaduje co nejmenší pánev.
Pravda je, že kloub mezi oběma pubiálními kostmi v přední části pánve změknou a během porodu se mohou lehce protáhnout. Ovšem ani tato skutečnost nemusí být dostačující a lebka dítěte nemusí bez potíží otvorem projít. Proto často fyzická limitace matky vede následně k deformaci lebky dítěte.
Přesto na rozdíl od většiny savců, kteří při porodu nepotřebují téměř nebo vůbec žádnou pomoc, lidské matky jsou vždy na někom závislé, dokud se poněkud nezotaví. Dalším faktorem, který vede k bolestivému porodu, je i technický pokrok. Jakto? No protože ženy již nepracují tak těžce a téměř nepřetržitě jako naši předci, což znamená, že nevytváří potřebné svaly, které by porod usnadnily.
Děloha je svalnatý orgán, který se snaží dítě vypudit z těla, a právě tyto kontrakce jsou hlavním zdrojem bolesti při porodu. Intenzita prožívané bolesti závisí také na řadě faktorů, a to je například velikost dítěte nebo jeho pozice v těle matky.
Svou roli sehrává pochopitelně i genetická predispozice, která určuje práh bolesti, často ruku v ruce s životními zkušenostmi, ovlivňujícími schopnost odolávat bolesti.